Dodávkou po jižním ostrově Nového Zélandu / Která místa vidět na Novém Zélandu

Již dlouhá doba uběhla od posledního článku z našeho putování dodávkou po Novém Zélandě. Od té doby se toho odehrálo spousta, tak jsem se rozhodla to opět všechno sjednotit do článku formou příběhů z cest po jižním ostrově 🙂 

Wellington – chlad a déšť

Ještě před přesunem na jižní část Nového Zélandu jsme strávili dva dny v hlavním městě Nového Zélandu, a to ve Wellingtoně. Brrr, ještě teď mě ozábe na tu vzpomínku na něj! 🤧😂 Byla tam neskutečná zzZZzima! Od místních jsme se dozvěděli, že Wellington je hodně deštivý a je tam stále zima. Celé město je na kopcích a jen projíždět ním chtělo celkem koule!! 😂 Cesty byly neskutečně prudké a klikaté, celkově to byl zážitek.

Wellington měl podobnou atmosféru, jako Raglan, který jsme si zamilovali. Ale byl celkově i atmosférou takový chladnější a naopak víc arty, všude samí divně vypadající a oblečení lidé, bezďáci, no něco jako v Brně! 😀 😀 Ale víc takové umělecké.

Největší zážitek máme bezesporu z národního muzea, ve kterém jsme se dozvěděli snad vše možné o Novém Zélandě. Největší zajímavostí bylo, jak se krajina mění ohledně zeleně. Pár desítek let zpět, když zde žili jen Maoři, bylo 85 % krajiny pokryto zelení, stromy a lesy. Nyní, po příchodu evropanů a jiných kultur, je to snad 15 % (možná 25…). To je strašné. Je jasné, že lidé musejí někde bydlet, a tak se holt musejí některé lesy pokácet. Co mi však připadá smutné je kácet tolik ploch jen díky krávám, aby mohli novozélanďané vyvážet maso za velké peníze. Opět jim vůbec nedochází, že my turisté jezdíme na Zéland hlavně díky té zeleni! A fauně a flóře. Zélanďané však vyvážejí nejvíce masa do Číny a Ameriky a s rostoucí populací a hlavně konzumismem (v případě Amíků plýtvání!!) se nebudu divit dne, kdy budou všechny lesy na Zélandě vykácené jen za účelem konzumu… 

Atry Wellington
Atry Wellington
Neskutečná výstava v muzeu o boji mezi NZ a Egyptem!! Sochy vypadaly absolutně reálně!
Neskutečná výstava v muzeu o boji mezi NZ a Egyptem!! Sochy vypadaly absolutně reálně!
Neskutečná výstava v muzeu o boji mezi NZ a Egyptem!! Sochy vypadaly absolutně reálně!
Neskutečná výstava v muzeu o boji mezi NZ a Egyptem!! Sochy vypadaly absolutně reálně!

Cesta trajektem na jižní ostrov

Z Wellingtonu jsme vyrazili kolem půl 5 ráno na trajekt směr jižní ostrov. Vstávání takto nekřesťansky brzo mě celkem zabíjí, takže já většinu cesty na trjektu prospala, ale Marťa se kochal 🙂 Mohli jsme pozorovat krásné scenérie moře a kopců. Cesta trajektem trvala něco přes 2 hodinky.

Picton, přístavní městečko s duší

Kolem 8, 9 ráno jsme dorazili do přístavního městečka Picton, které teda mělo svoje čaro! 🙂 Mně osobně se tam moc líbilo, to městečko prostě žilo. A určitě to bylo proto, že to byla hlavní spojka mezi severním a jižním ostrovem. Všude samé restaurace a kavárničky, obchody a obchůdky, zmrzka a tak různě. Ještě nám v ten den vyšlo počasí a to už je úplně nejlepší kombinace 🙂 Udělali jsme si procházku po městě, trochu popracovali, dali kafíčko, oběd a se zmrzkou se šli procházet po přístavu a okolí.

Wine tour po čtyřech vinařstvích

A protože máme rádi vínko a já pocházím z vinařského kraje, tak si Marťa připravil překvápko a zajednal nám tour de Novozélandská vinařství 🙂 Tour jsme absolvovali s Bubbly Grape Wine Tours, měli skvělé recenze a jejich servis byl skutečně výborný. Tetula nás vyzvedla kolem 12 na parkovišti, kde jsme danou noc kempovali, jeli jsme ještě nabrat naše anglické parťáky do hotelu a jeli směr první vinařství: Villa Maria! Po cestě nám tetula vyprávěla o vinařské oblasdti Marlborough, jaké a kolik vína pěstují, jaké jsou podmínky, kam vinařství nejčastěji exportují, a podobně. Už cesty mezi vinařstvími byly dechberoucí – podívejte se na ty výhledy!! 😻

Celkově jsme na naší tour s Bubbly Grape Wine Tours navštívili 4 vinařství: Villa Maria, Cloudy Bay, Forest Estate a Brancot Estate. Daleko lépe poslouží následující video, než jen pár řádků. A pod videem i nějaké ty fotky! 🙂

Wine tour - Villa Maria, Cloudy Bay, Forrest Estate a Bracot Estate
Wine tour – Villa Maria, Cloudy Bay, Forest Estate a Bracot Estate

Rozmazlávání se s hotely.cz 🙂


Wine tour - Villa Maria, Cloudy Bay, Forest Estate a Bracot Estate
Wine tour – Villa Maria, Cloudy Bay, Forest Estate a Bracot Estate
Wine tour - Villa Maria, Cloudy Bay, Forest Estate a Bracot Estate
Wine tour – Villa Maria, Cloudy Bay, Forest Estate a Bracot Estate
Wine tour - Villa Maria, Cloudy Bay, Forest Estate a Bracot Estate
Wine tour – Villa Maria, Cloudy Bay, Forest Estate a Bracot Estate
Wine tour - Villa Maria, Cloudy Bay, Forest Estate a Bracot Estate
Wine tour – Villa Maria, Cloudy Bay, Forest Estate a Bracot Estate
Wine tour - Villa Maria, Cloudy Bay, Forest Estate a Bracot Estate
Dokonalé vinohrady, pastva pro oči všude kolem nás 🙂

Greimouth a Hokitika

Naše další kroky směřovaly do městečka Greimouth a odtud do Hokitiky, která je slavná především díky nápisu na pláži. Nic speciálního se zde neodehrálo, tak vám ani nebudu nic o těchto místech psát. V Greimouth jsem však po dlouhé době konečně cvičila yógu, takže tohle místo bude mým oblíbeném z Nového Zélandu 🙂 Parádní byla v těchto místech šprndová atrakce 🙂

Hokitika - turistické lákadlo :-)
Hokitika – turistické lákadlo 🙂
Šprndyyy :-)
Šprndyyy 🙂

Ledovec Franz Josef, Nový Zéland

Jedním z největších lákadel jižního ostrovu je bezesporu ledovec Franz Josef, který má dobře postavený marketing a je to čistě turistické místo. Cestou k ledovci vám nad hlavou proletí desítky helikoptér za hodinu za asi 250 dolarů na osobu 🙂 My o tom prvně taky přemýšleli, přeci jen vyletět si helikoptérou na ledovec je celkem cool a nezapomenutelné, žeano 🙂 Upřednostnili jsme ale výstup na ledovec a protáhnutí stuhnutých nohou. Franz Josef je bohužel v procesu tání a tak byl dost ‘’špinavý’’, navíc ten den byla mlha, že by se dala krájet a tak jsme nakonec slavili menší vítězství, že jsme nelětěli helikoškou, ale šlapali. Stejně to však byla zajímavá zkušenost.

Bohužel jediné pěkné foto, které jsme u ledovce cvakli :-)
Bohužel jediné pěkné foto, které jsme u ledovce cvakli 🙂
Vodopády kolem ledovce Franz Josef byly snové! A celkově v té oblasti...
Vodopády kolem ledovce Franz Josef byly snové! A celkově v té oblasti…

Jackson Bay – místo z HORORU!

Marťa se na appce Camper Mate (která je pravou rukou cestovatele po Novém Zélandu, ukazuje volné campy, sprchy, záchody, co vidět a navštívit, atd atd) dozvěděl o místě Jackson Bay, že by tam měli být tučňáci k vidění. No, ehm. Jackson Bay je město jak vyšité z hororu!!! 😵😵 Už při příjezdu nás ‘’přivítali’’ dva potetovaní vražedně vypadající borci s flintama přes rameno a obrovskýma psama. Město bylo sivé a podivné, ale hlavně – nikde ani živáčka (krom těch vražedných mužů 😀 😀 )!! Dojeli jsme navíc za soumraku, který ještě tento dojem umocňoval. Na parkovacím místě byl jediný karavan a v něm tlustý týpek dívajíce se na zprávy, ten týpek měl za karavanem obrovskou pec. No horor hadra!! 😬😬😬 Tak jsme něco ukuchtili na večeři, šli se podívat po okolí, jestli nám alespoň tučňák zpříjemní dojem, ale bohužel… Jediné zvířectvo v okolí byly sandflies – což jsou mušky, kterých je tisíce, sežerou vás za živa a děsssssněěě jejich kousance svědí!!! Takže namísto toho, abych si na večeři pochutnala já, tak si pochutnaly sandflies na mně! Více, jak dva týdny jsem nevzhledné pupance hojila a prožila několik bezesných nocí, než jsme se dostali do civilizace a koupili něco jako Fenistil! 😀 😀 Každopádně, tučňáci nikde ani ráno, tak jsme se šli projít alespoň po okolí, zabalili saky paky a jeli o dům dál – teď už do turistického Queenstownu!

Queenstown, Nový Zéland

Queenstown si nás dostal od prvního momentu. Je to jedno z nejstarších měst na Novém Zélandě. Centrum v Queenstownu je naprosto okouzlující, opět všude samé restaurace, kavárny, suvenýr shopy, zmrzlinárny, a tak dále. No a tady to přišlo – naše největší přežrání se od dob kdy si naposledy pamatujeme!! 😀 😀 Šárinka si zmyslela, že má chuť na pizzu, a tak jsme si jeli dát pizzu, žejo. A ne ledajakou – rovnou obrovskou! Už po pizze jsme byli plní, tak jsme se odkutáleli znova do centra dění, že ještě je chuť na sladké… Tak jsme si dali čokoládovou kostičku kostičičku, mňaaaam!! Byla vítečná! 😀 Procházeli jsme se dále, v Queenstownu mají krásné jezera a jezdí tam taková starodávná loď – radost pohledět. Udělali jsme pár foteček a kolem nás prošel někdo se zmrzkou….

Nejlepší burger ever!!! fergburger. Nechápali jsme, co je to za frontu, zda se dává něco zadarmo. Pak jsme si do té fronty stoupli taky a zažili malý foodporn!!
Největší modelky 🙂 Queenstown, Nový Zéland
Queenstown, Nový Zéland
Queenstown, Nový Zéland

A to neměl dělat!! 😀 😀 Šárinka zase dostala chuť, tentokrát na zmrzku. Tak jsme šli na zmrzku, žejo. Ale Marťa vždycky myslí ‘’úsporně’’, a tak prostě nemohl padnout jeden kopeček, ale rovnou tři 🙂 🙂 Řeknu vám – takhle přežraní… Jo, to už jsem vlastně říkala. Nemohli jsme několik hodin zaspat, jak jsme funěli! Ale dobře nám tak 😀 Tento den byl poslední teplý a krásný…

Ráno jsme tak vynechali snídani a šli si zaplavat do místního sportovního centra. Čekal nás obrovský komplex bazénů a taky SPA pro dospělé – pecka!!! Tak jsme si zaplavali a potom se šli vyhřát do SPA 🙂

Tohle jsem vám totiž ještě neřekla – zrovna v tyto dny procházel Novém Zélandem cyklon, směrem od Austrálie. Vrcholky kopců na Novém Zélandě byly zasněžené, byla kosa jak cip (my se klepali až za ušima!!), pořád pršelo a mrholilo. Naše dny byly tedy dost jednotvárné, chodili jsme pracovat do Mekáče, odtud si zaplavat nebo do posilky, potom zase do Mekáče a do campu. Mimochodem – chvíli si mě Facebook najal jako rosničku, tak aha na video 🙂

Hned, jak se počasí umoudřilo a cyklon přešel o dům dále, dohodli jsme se s Marťovou kámoškou Katkou a jejím českým přítelem Standou, že dáme sraz. Katka pracuje v jednom zábavním centru na vrcholku Qeenstownu, vzala nás lanovkou nahóru, sjeli jsme si obří rychlostí dolů motokárky a potom si nakoupili pivka a udělali si piknik v campu za městem. Den to bol ako z rozprávky 🙂 Katka se o nás krásně postarala. Večer jsem si však nemohla pomoct a snědla jsem téměř sama dva pakle brambůrků (jo, jsem na nich závislák! 😀 ), takže mi ráno bylo opět špatně z přežranosti, a tak jsme se rozhodli jít si zaběhnout, a… Byl to ten nejlepší nápad!! Uběhla jsem svůj životní výkon, přibližně 10 kilometrů přes kopce!!! To je co? Tak co to jsme spálili, dali snídani, ranní očistu nás i auta a vydali se směrem dál.

Výhled z vrcholku na Queenstown – nádhera!

Milford Sound – nejopěvovanější atrakce

Milford Sound je snad nejznámější atrakce jižního ostrova. Ani nevím sama, jak bych toto místo popsala. Je to prostě ‘’údolí’’, zátoka, kde se plavíte lodí nebo na kayacích a pozorujete vodopády. A delfíny, ty jsme viděli my a byla to pecka! Pocit krásnosti umocňoval náš vtipný kapitán, kteýr nám hodně po cestě vyprávěl. Místo bylo krásné, ale že by bylo jak z jiného světa, jak popisují ostatní, to se mi až tak nezdálo…

Milford Sound a jeho vodopády
Milford Sound a jeho vodopády

Pokažené auto

No a tady se to stalo, na cestě na Milford Sound. Pokazilo se nám auto. Long story short – někdo z předešlých majitelů nebo servisáků neutáhl správně filtr na olej, tento následně odpadl, nám vytekl olej a zadřel se motor. Jo, říkáte si – shit, to nechceš! A to fakt nechceš. Pan ‘’milý’’ servisák, který nás odtáhl do města Te Anau za 400 dolarů ( 🙂 ) nám řekl, že autu už není pomoci, jedině kdybychom vyměnili motor.

A tak jsme zkejsli v Te Anau celých 16 dní, nejprve hledali dárce motoru, poté čekali na opravu. Upadli jsme do lehkých depresí. Ale ne takových, jakých byste čekali. Nehodě by se dalo pravděpodobně předejít auto checkem v nějakém servise před koupí, což jsme neudělali. Taky kdyby Marťa zkontroloval správný olej hned jak mu začla svítit kontrolka a poté už bychom auto nestartovali, možná by se dal motor stále zachránit. Ale to vše už bylo v tu chvíli jendo a nám ani nebylo do pláče a zezačátku jsme to brali vpohodě, protože jsme si uvědomili následující:

Neumřeli jsme

Neměli jsme vážnou nehodu

Auto není na sračky

Takže to není až tak nic strašného. Ztratili jsme opravou sice půl roční plat mojí mamky, ale co se dá dělat, žejo! Jedeme dál a jsme vděční že jsme živi a zdrávi 🙂 Daleko víc nám v žaludku ležela pokuta, kterou jsme dostali za ‘’freedom camping’’ – nechci vás zahlcovat informacemi. Na tuhle pokutu jsme se však před pár dny konečně úspěšně odvolali a víte co? Ve finále ji nemusíme platit! Pán Majkl s námi nejspíš soucitil a nechtěl nakládat už tak vysoké částce za opravu motoru 🙂 Tak alespoň tahle zpráva je pozitivní!

Bluff – nejjižnější bod a můj vlastník!

Po příhodě s autem jsme trochu ztratili chuť cestovat a objevovat, protože na Zélandě začala být zima (teda už byla nějakou dobu…) a tak jsme se snažili prodat auto. Náš plán byl dojet co nejdříve do Christchurchu, po cestě jsme však absolvovali ještě pár zastávek a tou první byl nejjižnější bod n Novém Zélandě – Bluff!

Bluff - nejjižnější bod Nového Zélandu
Bluff – nejjižnější bod Nového Zélandu

Zmiňuji to zde hlavně proto, protože v ten stejný den byl na tom stejném místě i můj vlastník Pavel a já se to dozvěděla až o den později, kdy jsme si s Pavlem psali! To je mazec, co? 🙂 Vaše rodina je na druhé straně světa ve stejný den, jako vy, a vy se nevidíte. Mazec! 🙂

Dunedin – tučňáci a mrož!

Dunedin nás překvapil, je to opět turistické městečko, ale moc pěkné a mělo tu správnou atmošku. A konečně jsme viděli ty tučňáky! A taky mrože! To jsme jen tak jeli úplnou náhodou na vyhlídku a že se jdeme podívat dolů k móři. A tam byli – tučňák a mrož! Nenápadně si leželi v zákoutí a my je mohli pozorovat 🙂 Natočila jsem i krátké video, tak snad zvěř přes kvalitu videa rozpoznáte. Byl to jeden z nejlepších zážitků vůbec!

Byly tam i písečné duny, tak Marťu napadlo, že když už nemůže surfovat ve vodě skrze podmínky, tak si sjede alespoň ty duny 🙂 🙂 Jako moc to nešlo, ale zábava to byla velká! 😀

Tučňák a mrožík 🙂 Jedinečný zážitek
Jedinečný bazén v Dunedině – málem bych na něj zapomněla! 🙂 Plavalo se venku, voda měla 28 stupňů, no ale mně nijak extra teplo nebylo! 😀

Christchurch – město zdevastované zemětřesením

Christchurch zažil snad nejsilnější zemětřesení na celém Zélandě a je skutečně zdevastovaný. Nejprve jsme to po příjezdu nechápali, proč jsou budovy tak zničené a posprejované, ale potom nám to došlo. Už v muzeu ve Wellingtoně jsme si čo to načetli o zemětřesení, které postihlo Zéland v roce 2016!! Což je nedávno a město se ještě nestihlo zotavit. Celkově dýchal z Christchurche smutek a pořádalo se hodně sbírek na opravy katastrof po zemětřesení.

Ach ty výhledy z vašeho domu... :-)
Ach ty výhledy z našeho domu… 🙂
Ranní vlny v okolí Christchurch s pohledy z dodávky!
Ranní vlny v okolí Christchurch s pohledy z dodávky!

Christchurch byla naše poslední zastávka na Novém Zélandě. Auto jsme sice neprodali, ale pronajali jednomu německému páru s tím, že jej potom převezme můj brácha, který se taky na Nový Zéland chystá, tak nakonec to dopadlo s autem celkem dobře 🙂

Mrzí nás však, že jsme nemohli projet východní část severního ostrova. Neviděli jsme to, na co jsem se nejvíc těšila – Hobitín! 🙁 Plán je zatím takový, že přiletíme za bráchou do Christchurche začátkem novozélandského léta, dodávku si opět vyzvedneme a projedeme se ještě na sever, opět k Aucklandu, kde dodávku doufáme dobře prodáme. Ale to je otázka budoucnosti!

Z Christchurche popravdě nemáme fotky, nejvíce se nám líbila tahle zahrada plná růží :-)
Z Christchurche popravdě nemáme fotky, nejvíce se nám líbila tahle zahrada plná růží 🙂
Christchurch a zahrada plná růží
Christchurch a zahrada plná růží

A to je konec hlášení o našem putování po Novém Zélandě. Prosím, ohodnoť článek níže modrýma hvězdičkama (5 je nejvíc) a dej LIKE naší Facebookové stránce, ať ti neunikne nic z naší cesty kolem světa! Fotky můžeš šmejdit a lajkovat na Instagramu, kam rovněž dáváme skoro každý den co zrovna děláme a objevujeme 🙂 

S láskou, Šuri ❤

Facebook Comments
 


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *