Nekecej a pádluj!

Error: Access Token is not valid or has expired. Feed will not update.
This error message is only visible to WordPress admins

There's an issue with the Instagram Access Token that you are using. Please obtain a new Access Token on the plugin's Settings page.
If you continue to have an issue with your Access Token then please see this FAQ for more information.

Nekecej a pádluj! je oblíbený film můj a mého bráchy, vždycky se smějeme té scéně, jak do sebe ty dva tlusťoši narazí na džípech… 😀 😀 Viděli ste ten film?? 😀 Ne? Neva. O něm tenhle článek totiž není, je o surfu a o tom, jak jedna taková surf session vtipným způsobem probíhá! 😀

O tom, jak si většina Čechů představuje surfování jsem napsala už v tomhle článku (sharks everywhere!!). Tak se teď pojďme konkrétně podívat na to, jak jedna taková surf session probíhá očima (nosem, pusou, prostě celým tělem :-D) začátečníka.

Připravte si popcorn a 3D brejle, jdeme na to!

Dojdete na pláž a rozložíte ručníky, dáte tašky na zem a podobný pitloviny. Jelikož jste jen v plavkách, a surfovat budete pravděpodobně v neoprenu (nebo lykře (tím myslím triko, které je z materiálu Lycra a je vhodné právě pro surf), Nezapomínejte: něco byste na sobě měli mít vždycky oblečeného, jinak si odřete břuch), který na sebe začínáte soukat. Aaach, proč je zas tak těsný!? Soukáte ho na sebe a různě srandovně u toho skáčete, když si nandáváte druhou nohu. Mezitím se vám tam dostane nějaký ten písek a kamínek, no a už to začíná škrábat. Neva, to dám. Neopren je fakt těsný, že vám tahá ramena dólu a cítíte se trochu stísnění. Poznámka: neopren skutečně musí být těsný, aby se vám do něj nedostávala voda.

Následuje zavazování vlasů do culíku, protože takhle sexy fakt s rozpuštěnýma vlasama vypadat nebudete, to mi věřte, akorát vás to bude sr… 🙂

Džizel

Fáze třetí: natírání opalovákem!

Tuhle fázi byste neměli podcenit. Před vstupem na pláž se sice zasměju Carlosovi s celou bílou papuľou od opalováku, ale říkám si: šak on tam stojí celý den, jak půjčuje ty neopreny, mně trochu natřít přece stačí. Ksicht (potažmo partie, které nejsou zahaleny) natřený, beru prkno a hurá do vody!

Bejwoč se surfovým prknem?

Tak to asi sotva, pro mě absolutní tabu. Představte si ty týpky z pobřežní hlídky, jak běží s tím červeným plovátkem. Tak takovíto týpci běží i surfovat, jen ne s plovátkem, ale s celkem těžkym prknem. Chápu to jako rozcvičku (a hele, tamten Španěl skoro dělá i roznožku! Asi bych se taky měla rozcvičit). Já jsem zadýchaná jen co nesu prkno pár metrů od ručníku do vody, celá upjatá kvůli těsnému neoprenu házím s radostí prkno na vodu, i když Rodriguez s ním běží o několik metrů dál. Rodriguez na něj potom tak naskakuje, prostě celým tělem na břicho a pádluje si to vesele na lineup. Já jdu po dně oušnu po nohách a prkno táhnu v ruce za sebou, snažím se jít po svých až kam to jde.

A teď ten šupec…

Nadskakuju ze začátku při každé pidi vlnce, která se žene proti mě. Některá mi stříkne do pusy, ale to neva, ještě je to oukej. No a už su hloubž (hlouběji, snad to i Pražák pochopí… 🙂 ) a hloubž a proti mě jde první, větší vlna, která je about to zavřít se přímo nademnou. A to teda ne, kuaaaaa. Poprvé zkouším vyskočit. Vlna mi ale dá do držky takovým způsobem, že mám plný nos slané vody, kterou ne a ne vysmrkat, ještě mě to odhodí zase o 2 metry dozadu, přičemž prkno mě potáhne o další metr! Ač se jej snažím všemožnou silou zachytit, už mě i bolí ruka, ono ne a ne stát na místě! A hned šupec a další vlnka, kterou má bystrost nestihne spatřit a tak mi zase dá do držky a mě štípou oči. Omgggggg… Už je to tady, první várka sprostých slov, proč je to tak hrozné už od začátku!?!? Kouknu se dopředu po Marťovi a ten už na lineupu a čeká na vlnu. No hotovo! 😀

A tak to zkouším znova…

Rozejdu se zase vpřed a tentokrát, když se blíží ta vlna, která se má zavřít přímo nademnou, nenadskočím, ale potopím si. Pokud si při potápění představuješ tady tohle –

– jsi na hlubokém omylu!! 😀 😀 😀 Tomuhle manévru se říká duck dive, a ten teda fakt ještě neovládám. Prostě se nadechnu, zavřu oči, pevně obouma rukama chytim prkno a potopím se. Bohužel to nestíhám včas a tak mi prkno narazí trochu do držky a taky do ruk. Jau, moje brada. Achjo. Zase popojíždím o metr dozadu.

Pokud ti metr připadá málo, tak veru – málo to není. Základem je totiž dostat se přes to místo, kde se ty vlny lámou. Takové místo ale není jedno, je jich víc. Je (většinu času) 1 místo, kde se lámou ty větší vlny (to je ten hlavní lineup) a potom menší místo, kde se logicky lámou menší vlny 😀 Jen těch menších vln je zpravidla víc, než těch větších. Pokud už jsem teda byla v tom místě, kde se lámaly vlny, ale odhodilo mě to zase o metr dozadu, a já potřebuju být alespoň další metr ZA tím místem, kde se lámou vlny – tak chápeš!? Vždyť to je nekonečný koloběh. Musím to prostě ustát a nějak tomu místu uniknout…

Pádlovat

Nejlepší by totiž bylo hned naskočit (nalehnout) na prkno a pádlovat, tak stejně, jak to udělal Rodriguez (by the way to jméno jsem si vymyslela :-))), ale kde na to jako mám vzít fyzickou sílu!?

Pořád mám ten nechutný slaný sopel v nose…

Tak! Přeci jen se mi to podařilo, a já se dostala za ty malé lámající se vlny. Koukám, zda v dohlednu nejde nějaká větší, která by mě brutálně smetla, a když ne, naskočím teda na prkno a pádluju si to směle k lineupu, kde čeká dalších dvacet borců. Snad mě neviděli, jak jsem dostávala do držky :-). Zkouknu Martínka, ten už nějakou vlnu chytil a pádluje směrem ke mně. Ptá se mě, jak mi to jde, a že on už sjel tři vlny… Běž do říma… 🙂 🙂 🙂 Tak se jenom usměju, řeknu ‘’teribl” a koukám po vlnách. Taky koukám kolem sebe a kopíruju styl borců a borek, jak na prkně sedí. Nebo leží, jsou prostě úplně vpohodě.

Sedění mi jde

Tak si zkouším sednout tak, jak oni. A co myslíte, jsem uplně vpohodě?!?! TAK TO ASI SOTVA! 😀 😀 Manévruju na něm, abych se vůbec udržela, zatínám všechny svaly, ale rozhodně nejsem vpohodě. Nejsem ani uvolněná, jsem trochu nasraná, že ani tohle mi nejde. Ale tak jo, nějak sedim. A a ahaaa, už jde cosi! Zbystří i ostatní borci a otáčí se směrem k pláži, lehají na prkno. Já taky. Dime na to…

Pádluju

Začínám pádlovat. Pádluju a pádluju, už skoro ztrácím síly, pádluju, zas pádluju kuaaaaa už nemožu! Cítím, jak vlna zabírá. Kua, není moc velká? Dostanu strach. V ten moment, kdy by my stačilo dvakrát navyše zapádlovat, pádlovat přestávám a vlna mi ujde. To je v péčku! Následuje halda sprostých slov zapříčiněných absolutním vyčerpáním. Nic se nevyrovná tomuto vyčerpání, když se snažíte pádlovat, ale nechytíte vlnu. To první vyčerpání se ještě dá, ale když se vám to nepodaří ani podruhé, potřetí, … Asi chápete, co se bude teď opakovat… !? Znovu jsem před místem, kde se lámou vlny 😀 😀 😀 Asi si jdu hodit mašli. Zase se opakuje celý ten koloběh, teď je to však o něco málo horší, protože jsem fyzicky (i psychicky) rozladěná z nechycené vlny, sopel stále v nose (účes stále drží 😀 ) a mě čeká zase to stejné.

Nějak se znova dostanu na lineup, snažím se keep looking cool and chilled, sedám na prkno a koukám na blížící se vlny. Tahle jde, stihnu ju? Né, to bych musela hodně pádlovat. Nemusela. Stihla bych ju krásně, byla by dokonce pro mě výškově absolutně ideální. Ale já kravka ji nezkusila. Neva, přijde jiná. Aaaa aha, támhle je! Tak, deme na to!

Pádluju

Opět začínám pádlovat. Co se mi děje v hlavě ještě nevíte. Je to jakoby se vám promítl celý váš život, takové zatmění, nic nevnímám, jen se bojím, aby se ta vlna moc nenabalila a já nepřepadla rypákem dopředu. Užž uuuuž přichází TEN moment, mám jůůů, lehce přibrzdím (to nevím jak popsat takový pohyb, ale prostě dám se trochu tělem dozadu) a už už jdu vyskočit (haha, vyskočit 😀 :-D) na prkno, v mém případě je to kleknout si a potom až vstát (trvá to zvednout moju řiťku ehm), ale jooop bombiš, jedúúú!!

Su happy ☺️☺️🐒 Snažím se vypadat cool a chodit po tom prkně, tak jakože dopředu a dozadu, přičemž se snažím na prkněudržet, abych nespadla a nebyl to trapas 😀 Třeba aj zatočím. A konec vlny, seskakuju, pokud ještě zbyla síla, tak absolvuju celý tento proces znova, pokud ne, jdu na břeh…

A to je tak asi celý proces, právě si pronikl do mé hlavy!!!

Jinak jsem zjistila, že ze mě surfařka fakt nikdy nebude. Su posera, když na mě jde větší vlna, panika leven 100 000 je na světě, já zeskakuju z prkna a raději se potápím. A taky se občas stane, kdy mi nešibe a já sjedu i obstojně velkou vlnu, ale to je tak jednou za.. No šak mohlo by to byt častěji 🙂

Aloha, Šuri 🌊

Facebook Comments
 


1 thought on “Nekecej a pádluj!”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *