První týden v šokujícím Cebu (City)

Filipíny si nás dostaly, od prvního momentu, kdy jsme nad něma přelétali a viděli tu dokonalo-zvláštně modře zbarvenou vodu, místní loďky, chatky, palmy, malinké kýčovité ostrůvčeky a všude samou zeleň… Pohled z letadla

Filipíny mají několik tisíc ostrovů a ostrůvčeků, jednomu by se mohla zdát volba toho správného těžká, přeci jen – každý je opěvován kvůli jiným krásám. Samozřejmě jsou zde i ta hlavní turistická lákadla, o kterých jsem věděla již dlouhou dobu. Těmi jsou například Chocolate Hills na ostrově Bohol, strov Palawan a jeho oblast El Nido, ostrov Boracay, atd. atd. My měli však jasno. Na Filipínách jsme se rozhodli nejvíce času strávit na ostrově Siargao, jelikož právě ten je surferským rájem. Ještě předtím, než vám však napíši další článek o Siargau (kde jsme právě teď, a ještě měsíc zde pobudeme), tak zde zmíním svůj prvotní šok v podobě města Cebu City na ostrově Cebu.

Co mě hned zezačátku šokovalo na Filipínách a konkrétně na Cebu City

Zácpy v Cebu City… nekonečné!

První dva ´´šoky´´ nastaly hned při cestě z letiště. Takové zácpy jsme totiž ani já, ani Marťa ještě v životě neviděli… Na to není asi ani co víc říct, než to, že v jedné části z letiště do Cebu City jedete po 8mi proudovce, a ano – i tady se hnete mravenčím krokem. Nebudu to tady dýl rozvádět, ale představte si mnohonásobně horší zácpy, než jsou třeba v Praze nebo Blavě při dopravní špičce. Řidič Grabu nám vyprávěl, že jeho žena denně končí v 5 odpo, no domů se dostane až kolem 9. Na Filipínách totiž neznaj metro, ani moc nefungují velké autobusy, vlaky snad už vůbec, všichni jezdí autama, navíc je jich k tomu straašně moc (obyvatel). V Manile je to prej ještě horší, to si ani nedokážu představit.

Chudoba a bezdomovci

Další šok na nás čekal v podobě chudoby. V celém městě a jeho okolí je straně moc slumů (domků ztlučených z plechů) a bezdomovců. První večer jsem šla do obchodu a na zemi ležel takový hašišák bez trička a s otevřeným poklopcem, roztáhnutý přes půlku chodníku… Wuahh, brr. Co mě však bralo za srdce, byly malé děti, které jsme ráno viděli spát na chodníku, bars kdy i celé rodiny. Ptala jsem se dalšího Grabáka (služa Grab – v podstatě taxi, jen podstatně levnější), odkud ty děty jsou. Dozvěděli jsme se, že na Filipínách bylo kdysi nějaké místo, které napadl ISIS, toto místo nechal prezident vybombovat (asi hodně zjednodušeně…) a tohle jsou muslimské děti, které ´´zůstaly´´. Samozřejmě nedokáži říct, zda se jedná pouze o muslimské děti, nebo i většinové, tj. křesťanské, ale často potkáte na hlavních ulicích celé rodiny na matračkách, děti e sprchují v lavoře, probírají se odpadky, a tak podobně… Po celém městě navíc strašně smrdí odpad a kanály. No řeknu vám – žít bych tady nechtěla.

Nelogičnost ve formě nadbytečných zaměstnanců

No a můj největší šok, který bych tady mohla popisovat na sto odstavců snad, ale pokusí se být samozřejmě stručná, ehm, je z lidí. Teda z počtu lidí. Všude jich je totiž strašně moc, Filipínci mají ve zvyku plodit hodně dětí a mít moc početné rodiny (8 dětí je dost běžné). No a aby se všichni uživili, musejí pracovat, tím pádem musí být hodně pracovních míst. V praxi to vypadá tak, že přijdete do hotelu a čeká vás tam 10 lidí za recepcí, 15 u hotelové restaurace (další 4 uvnitř), a prostě všude nějaký personál. Když jdete na snídan, kterou nemáte v ceně, ptá se vás 10 lidí, zda ji máte v ceně, dalších 10 hlásí že nemáte. 1 potom řeknete, že víte, že to chcete napsat na pokoj. To stejné musíte zopakovat dalšímu. Do restaurace si pak další týpek přijde potvrdit, že to chcete napsat na pokoj (Ok ma´a´m??), to stejné si potom ověří další číšník při východu z restaurace, a další, když vcházíte do výtahu. Přeháním jen v těch číslech…

V obchodě se mi stala následující situace: došla jsem ke kase, kde byla prodavačka. Následně došli další dva týpci, jeden, jestli nechci s něčím pomoct (to jako s čím…!??), další mi chtěl dávat věci do plastové tašky. Plastu se vyhýbáme, proto jsem pomoc odmítla, týpci tam ale stáli dál a vejrali na mě nejvíce tehdy, když jsem zadávala pin od karty (všichni tři, i prodavačka  ). Prodavačka potom nechala vyjet lístek, který nejprve (křížem přeze mě) podala jednomu z týpků, ten jej následně dal mně. To mi přišlo značně úsměvné …

Těchhle story je víc, na závěr bychom asi jen podotkli, že Filipínci někdy moc nepřemýšlej a nedochází jim, že takovéhle jednání je značně neproduktivní.

První pracovní týden jsme tedy strávili v Cebu City, kde jsme například vybavili víza a různé věci v místním nákupáku (mimochodem – Filipínci milují nakupování, nákupáky jsou obrovské a nonstop praskají ve švech a my jsme nechápali, kde na to berou peníze… (výplaty mají žalostně nízké). V pátek ráno jsme však sbalili kufry a vyrazili směr západ – na Kawasan falls!

Canyoneering (kaňoníring haha) u Kawasan falls na ostrově Cebu

Na guesthousu, kde jsme bydleli, jsme se snad poprvé cítili jako doma. Byl to tak krásný pocit 🙂 O guesthouse se stará jedna mamina, která se k nám chovala jako naše mamina, vařila doma, a my se tak mohli večer zachumlat na velkou pohovku pod deku a sledovat na velké telce 300: Bitva u Thermopyl! 🙂 To byla pecka. Na guesthousu nám nabídli canyoneering (asi se to tak píše, prostě kaňoníríng) u Kawasan falls, a tak jsme šli do toho!

A nemohli jsme litovat… 🙂 Celé 4 hodiny jsme se klouzali, houpali, skákali a pozorovali ´´sick color of water´´, která byla… žvýkačková! Já ani nevím, jak ji popsat! Posuďte sami!

Máme asi tisíc fotek z tohoto kaňoníringu na GoPro, ale jsou ultra nekvalitní, takže přidávám jen tyhle dvě. Ta druhá je na hojdačke 🙂

Po krásném dopoledne a odpoledne jsme sedli na autobus a vydali se směrem Oslob, kde nás na další ráno čekalo pěkné dobrodrůžo! Na cestě jsme potkali Rusko-Norku, která nám hned padla do noty a tak jsme s ní strávili i celý další den.

Potápění se se žralokem verlybím u města Oslob, ostrov Cebu

A tady to je: potápění se se žraloky! Říkáte si: brrrr, se žralokem bych teda do vody nevlez! Ale nebojte, jedná se o absolutně písfl stvoření, jež nese jméno Whale Shark – čiže je to spíš velryba, nežli žralok.

Celá tahle půl hodinová sranda nás stála 40 EUR. Jeli jsme asi 100 metrů od břehu loďkama, dostali šnorchly a brýle and that´s it. Zpětně toho litujeme, že jsme podpořili tuhle doslova atrakci, jelikož žraloci jsou krmeni, aby připlavali, tím pádem se nejedná o přirozenou vegetaci a je z toho čistě atrakce, která stojí nekřesťanské peníze. Doufali jsme, že jako vždy utečeme před davem lidí, přijdeme-li na místo činu za prvních ranních paprsků. To si ale zřejmě mysleli i všichni ostatní, protože se tam s námi potápěly stovky lidí… :-/ Marťa přiznal, že si to až tolik neužil, protože nás v té vodě bylo prostě strašně moc.

Tumalog falls, Oslob, Cebu

Po žraldech jsme dali s naší novou kámoškou a ještě dvouma kámoškama (Janna (Rusko-Norka) se s něma potkala v letadle a shodou okolností i v Oslobu) snídani a zjistili, že máme všichni stejný plán, a to jít občíhnout vodopády Tumalog falls. A tak jsme sjednali tuk tuk a vyrazili, tohle je fotošůtis z vodopádů… 🙂

A po vodopádech jsme sedali na autobus směrem Cebu City, kde jsme strávili ještě 1 noc a ráno směr letiště a Siargaoooooo, o kterém bude další článek a neodolatelné fotky, počkej si… ! :-)))

Siargao
Facebook Comments
 


7 thoughts on “První týden v šokujícím Cebu (City)”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *