Jsem Roxy girl!!

Snad odjakživa jsem chtěla být Roxy girl… Nevím proč, takový ten sen, který prostě nepotřebuje a nemá vysvětlení. Jsou krásné, mají cool fotky na instáčku, jsou snad 350 dní v roce u oceánu (na dva týdny si jedou zalyžovat do Aspenu :-)), surfují a dostávají za to peníze a randí ty super-namakané-nonstop-vysmáté-s-vlasama-od-slunka-vymelírované týpky, kteří mají podobný lifestyle…

Až na to, že můj kluk není blonďák a ani se neživí surfem, ale zato je namakaný a je to ten nejlepší kluk na světě a o to přece jde, žejo! Surfovat se však učí rychle a hlavně, jeho když něco baví, tak to dělá naplno a chce být v tom nejlepší. Jednou by chtěl být jako Kelly Slater 🙂

No ale zpět ke mně… Jak tak pozoruju ty Roxy girls (tak jim říkám, jsou to holky, které sponzoruje značka Roxy, ale já mezi ně řadím i holky, které sponzoruje třeba Billabong nebo Rip Curl, to je jedno, prostě surfařky), třeba na instáčku, tak si říkám, že to musí být super život. Ony kvazi (tohle je slovenské slovíčko, které budu používat často, znamená něco jako naše vlastně) celý den nic nedělají, jen surfují, cvičí jógu, nebo cvičí v posilce, jedí jen ovoce a zeleninu, nebo kokos (kokos jedí, pijí, dávají si ho na vlasy, na tělo a kdoví kam ještě…) a paří s dalšíma Roxy girls a Quicksilver boys. Potom to vše dokumentují na instáčko. Nebo tak to aspoň vypadá a tak to já vnímám. Zní to super, že?

Jak k tomuhle mám ale já, jako holka z česka, dojít…? Spousta lidí si totiž podle mě neuvědomuje, že tihle surfeři surfují od malička, třeba od tří let, nebo prostě jako mimina je rodiče vezmou s sebou na prkno, aspoň na pěnu.

 Jsou na vodě každý den, několik hodin. Musí to být pěkná dřina, když si představím, jaká je to dřina pro mě, když jsem tam třeba hodinu.

Surferský lifestyle žít můžu, a taky se na něj chystáme. Až na to nepracování, to asi nemám nějak v genech. Ale kdoví, třeba mě taky jednou někdo bude sponzorovat. Čeho nikdy nedosáhnu (nikdy neříkej nikdy, vím, ale nejsem naivní…) jsou profi skills v surfování. Na to prostě není čas… Proč?

  VÍCE DÁVEK SURFU

Oceán, nebo aspoň moře

Ano, to je základ surfu. Logicky. Takže už tento základ se mi nedostává a ani nikdy nedostával. Umělá vlna totiž surf nezastoupí, ikdyž i na tu si rádi zajdeme do Tatralandie. Na toto téma se mi moc líbí rozhovor od Terky Olivové, která přeci jen ty evropské holky, které mají přístup k oceánu, na mistrovství evropy porazila. Třikrát. Koukni se na něj zde, na DVTV.

Taky musím zapracovat na svym zadku, abych mohla jednou dávat fotky jako Alana Blanchard…

Věk

Nejsem stará. To netvrdím. Ale – bojím se. Když na mě jde větší, než metrová vlna, hned se potápím. Nevím, jestli je to v mojí povaze od jakživa, to už asi ani nezjistím, ale myslím si, že když bych začínala surfovat jako malá, tak bych se asi tolik nebála. Tak stejně jako třeba při lyžování se nepo… z černé sjezdovky. Je to podobný princip. Možná je to o cviku a jednou s tím budu ok, snad jo, uvidíme.

A hlavně, dokopy mám za sebou přesně 16 dnů na surfu (2 na Kypru, 5 ve Španělsku a 9 na Srí Lance). Od září mi jich na kontě začne přibývat jistě víc a víc, ale já taky budu víc a víc stárnout a jednou přijdou děti a to už s břichem na surf asi nepolezu…

Celý článek měl být tak trochu pokus o fejeton, protože ono to ve finále stejně nevadí, že Roxy girl nikdy nebudu, surf je totiž boží sport, který vás chytne od prvního okamžiku a už nikdy nepustí! Vždycky, když vidím nějaké surfové video, tak si vzpomenu na ty chvíle,kdy jsem chytila vlnu svého života… A vo tom to je! 🙂 A jednou si beztak budu v duchu říkat Jsem Roxy girl, až budu stát na prkně každý den, jíst vegetariánskou stravu, cvičit jógu a být snědá jak Penelope. A pak mi na instáčku přibudou stovky followers… 🙂

Přeji vám krásný nadcházející víkend v našem krásném Česku! Aloha 🙂